Sváteční den 28. říjen mezi Druidy

Déšť v noci před nedělním svátečním dnem zní krásně, když ho slyšíte za okny a sami jste v teple svojí útulné postele. Ale deštivý dušičkový čas vytrval i po příjezdu do Prahy.
Při cestě do Prahy si nechávám ranní časovou rezervu na projití pár míst.
Jestli je neznáte, můžete je zkusit.
Je to kostel sv. Jiljí u Staroměstského náměstí, bývá zpravidla otevřen brzy ráno, vpravo od vstupu je místo s krásnou zemskou energií u mariánské jeskyně, dá se nacítit i z ulice, kde je nápadný výklenek ve zdi kostela.
Dalším místem při nedělním ránu je na mši otevřený kostel sv. Františka z Asissi na Křižovnickém náměstí u Karlova mostu. V kapli vpravo od vstupu se nachází relikvie, zub sv. Anežky. Dále jsou to dva energetické body ve středu pod kopulí a na větrací mřížce v dlažbě blíže dveří, to většina z vás zná. A následuje projití a nacítění energetické linie Karlova mostu, zda ještě stále funguje jeho druidská aktivace.

Různá intenzita deště oživujícího vyschlou zemi nebyla jistě v ten den náhodná. Pršelo i na místě našeho srazu u kostela Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velkého na Karlově, pro méně znalé je to střed všech našich prací v Praze, ve středu naší české země. I zahájení bylo od děvčat z Kruhu21 pojato opravdu žensky, aktivací srdeční čakry, cestou každého ze zúčastněných dovnitř do sebe a propojení mužského a ženského principu v sobě, Boží láskou ve svém srdci. Po vnitřním propojení následovalo vnější propojení s ostatními. Jako předzvěst našeho putování zazněla slova Zdeny Živy ,,Každý hledáme ve svém životě lásku a štěstí, ale pokud hledáme vně sebe nic nenalezneme. Přestaňme hledat a podívejte se do svého nitra. Ve chvíli, kdy přestaneme hledat a uvědomíme si, že lásku a štěstí máme uvnitř sebe, můžeme se o ně podělit s druhými“.

Betlémská jeskyně
Maruška z Betlémské jeskyně

Po mši byla domluvená prohlídka samotného kostela a to i míst kam se běžně dostat nelze. Vloudila se v tu chvíli zdánlivá chybička, v prostorách chrámu ve stejnou dobu probíhal křest. Nakonec se nedopatření proměnilo ve výhodu, mohli jsme sestoupit do podzemní Betlémské kaple s nádhernými kresbami na jejich zdech a ještě krásnější a silnou energií Země. Výhoda byla v tom, že jsme tam mohli být po celou dobu obřadu v kostele. Následoval výstup podél Svatých schodů, ty byly dodatečně vystavěné dle návrhu známého stavitele Jana Blažeje Santiniho, již to jméno znamená úžasné umění propojení stavební hmoty s nehmotnou energií.
Díky vstřícnosti paní správcové jsme měli tolik času, kolik jsme potřebovali k projití a procítění všech energetických bodů prostoru. Jen drobnou poznámku porovnání síly energie podzemních prostor v katedrále v Charters a chrámu Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velkého.
Podzemí v české zemi je malé, ale velice energeticky silné, ani jedno z nich není lepší, každé místo má svoji vibraci, a jen děkuji, že jsem mohl být v obou těchto krásných a silných prostorách Matky Země.

V plánu bylo od tohoto středu Pražského Okruhu, projít středy křížů jak novoměstského tak i staroměstského a po bodech jeruzalémské linie dojít na Pražský hrad do svatováclavské kaple na Modlitbu za národ. A s každým místem, ale i vzájemně, se propojit přes vibraci zpěvu. Následovaly kostel sv. Apolináře, kde je střed novoměstského kříže, rotunda sv. Longina, první bod v Praze na jeruzalémské linii, kostel Nejsvětější trojice další místo této linie.

Rotunda Nalezení sv.Kříže
Maruška s Ježíškem

Do rotundy Nalezení svatého kříže, která je jak středem staroměstského kříže tak i dalším místem na linii, jsme se pohodlně vešli a zazpívali, sladili se s místem, v tu chvíli na chvíli v suchu.
Dalším bylo místo Jeruzalémské linie na náplavce u Vltavy, kde písnička Teče voda teče, byla jako stvořená pro tu chvíli. Společně recitovaná krásná mantra vody byla posílením pro dané místo.
Pod mosteckou věží, na dalším místě slunovratové linie, zazněla druidská hymna „Chválím tě Země má“, ani nebyl čas sledovat reakce davů turistů tam procházejících.
Po té stačilo již jen vystoupat po schodech na toho dne více střežený Pražský hrad a vstoupit po prostor Svatovítské katedrály. Pokaždé na mě tento posvátný energetický prostor působí odlišně, žije a mění se jako se měníme my.
Modlitba za národ byla zkrácena na půl hodinu, kvůli ceremoniálu, který se na tento sváteční den chystal. Sestra Dominika pronesla kouzelnou větu

… katedrála plná misterií
Maruška od sv.Václava

,,Svatý Václav si přál, aby modlitba byla v tento den“.
Kdo jste na této modlitbě byl, víte, že sestra Dominika, krásně zpívá, ale přes mikrofon a přenosný reproduktor. Stalo se to, že technika několikrát vypověděla poslušnost… a bylo slyšet zpěv návštěvníků bohoslužby, bylo tam více lidí než naše skupinka. V ty chvíle vše rezonovalo celý prostor kaple sv. Václava. Ta je obložená destičkami z drahých kamenů, za kterými jsou dutiny, můžete někdy zkusit vědomě být venku u kaple, jak budete ,,cítit“ zpěv zevnitř. Na závěr obřadu u sochy sv. Vojtěcha byla zpívána česká hymna o čtyřech slokách. Lidem se zjevně po ukončení nechtělo odcházet, ale pořadatelé měli své instrukce a byli neúprosní.
Závěr našeho svátečního putování Prahou tedy proběhl až za Prašnou branou, při zpěvu bylo znát naše vzájemné lepší sladění, které bylo znásobeno podáváním si hořící svíčky s mantrou ,,Předávám ti světlo neomezené lásky ve všech jeho podobách“ od jedněch rukou do dalších v kruhu naší skupiny.
Objímání jako poděkování a na rozloučenou mezi námi, jako by nechtělo mít konce. Jsem rád, že mohu ještě takto poděkovat jak Zdeně a Hance, tak i všem nedělním poutníkům, za krásný, opravdu sváteční den.
Dobré putování vašimi Cestami Žití.
Jiří N.

Rotunda Nalezení sv.Kříže a její střed
Karlov

Napsat komentář