Při návštěvě Norimberka můžete navštívit i kostel Panny Marie – Frauenkirsche- na náměstí Hauptmarket. Návštěvníkům z Čech nabízí chrám silný zážitek spojený s osobností jeho zakladatele – Karla IV. -, a s postavami panny Marie a sv. Václava.
Německý Norimberk patřil hned po Praze k městům, které Karel IV. navštěvoval nejčastěji. Coby český král odtud nastoupil v září 1354 svou císařskou korunovační cestu do Říma. První císařskou fundací Karla IV. bylo založení norimberské kaple Panny Marie – Frauenkirche. Císař v ní plánoval uložit říšské korunovační klenoty. Ty už v roce 1350 přivezl z Mnichova, kam je umístil císař Ludvík Bavor, do kostela sv. Víta na Pražském Hradě. Symboly císařské státnosti ovšem nakonec nespočinuly ve Frauenkirsche, ale v kapli sv. Kříže na Karlštějně.
Proč Karel své rozhodnutí změnil? Místo uložení klenotů bylo vnímáno jako pomyslný střed říše. Můžeme se jen dohadovat, že Čechy pro panovníka získaly větší důležitost než Norimberk, přestože právě ten si uchoval z jeho pohledu i nadále klíčové postavení.
Karel IV. dokázal při stavbě Frauenkirsche – jako mnohokrát později – spojit hluboké a naléhavé duchovní potřeby s praktickými politicko-ekonomickými cíli. Norimberk potřeboval velké tržiště a panovník povolil zbourání původní židovské čtvrti severně od řeky Pegnitz. Jako podmínku však stanovil právě vznik stavby zasvěcené Panně Marii. Pátého prosince 1349 tak propukl měšťany předem naplánovaný pogrom. Na místě místní synagogy začala okamžitě vznikat nová, křesťanská sakrální stavba.
V Norimberku se tak uplatnil zvyk provázející i v jiných německých městech likvidaci židovského obyvatelstva: místo spojené původně se Starým zákonem zaštítila panna Marie jako ztělesnění církve Nového zákona. Šlo současně o pokání za vraždy bezbranných lidí: v pamětní knize norimberské židovské obce je zaznamenáno 562 mrtvých. Při opravě kostela v letech 1989-1991 byla na památku obětí do chrámové dlažby umístěna Davidova hvězda s letopočtem 1349.
Kult panny Marie a sv. Václava
Mariánská pobožnost byla v norimberském Frauenkirche tak oblíbená, že se udržela i poté, co se kostel po reformaci stal protestantským chrámem. (Po připojení Norimberka k Bavorsku na začátku 19. století byl kostel katolíkům vrácen.)
Sám Karel IV. měl k panně Marii osobní vztah díky snu, jejž popsal ve vlastním životopise a jenž hluboce ovlivňoval celý panovníkův život. Karel ovšem zasvětil norimberský kostel nejen Marii, ale i Kristu – podobně jako jeho vzor Karel Veliký v Cáchách. Norimberská stavba ovšem neměla být kopií osmiboké cášské kaple (na rozdíl od augustiniánského kostela na pražském Karlově, jejž Karel IV. zasvětil právě Karlu Velikému).
Už pohledově – zvnějšku i zevnitř – v případě Frauenkirche nejde o stavbu působící centrálně, přestože nejrozměrnější část – loď – je vystavěna na čtvercovém základu, což podtrhuje i pole středové klenby lodí a její velký svorník zdobený erby. Někteří odborníci dokonce spekulovali o kostele jako o práci císařského stavitele Petra Parléře, který později pro Karla vrchovatě napnil cíl panovnické reprezentace prostřednictvím pražské katedrály Svatého Víta.
Frauenkirsche sice sloužila Norimberku, její spojení s Čechy však přetrvávalo. Karel IV. svěřil duchovní správu kostela tříčlennému kolegiu, podřízenému kolegiu mansionářů při chóru minor pražské katedrály. Důležité místo v norimberské kapli měl z Karlovy inciativy kult svatého Václava, jeho slavného předka. Na významném místě stála socha ochránce a věčného panovníka Českého království v životní velikosti. V kostele měl důležité místo i světcův oltář.
To vše jistě souvisí i s Karlovým synem Václavem, který se panovníkovi 11. dubna 1361 narodil právě v Norimberku. Václav IV. byl pokřtěn v nedalekém kostele sv. Sebalda (který rozhodně také stojí za návštěvu). U příležitosti křtu panovníkova syna byly z ochozu předsíně kostela Panny Marie ukazovány lidu říšské klenoty a relikvie. Karlovi šlo o spojení s Norimberkem natolik, že už několik měsíců po Václavově narození syna zaslíbil dceři tamního purkrabího Fridricha. Václav však nakonec coby devítiletý v Norimberku absolvoval jiný politicky výhodný sňatek – s Johannou Bavorskou.
Frauenkirsche a říšské korunovační klenoty
Karel IV. rozvinul kult říšských klenotů jako svátostin, o nějž usilovali jeho císařští předchůdci už od 12. století. Ke koruně získal coby insignie další četné relikvie a podnítil vznik pravidelné pouti s „ukazováním svatých ostatků“ z lešení při dnes už zaniklé kapli Božího těla na pražském Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí).
Karlštejnskou kapli sv. Kříže opustily klenoty na příkaz Karlova syna Zikmunda v roce 1421, na počátku husitských válek. Z nebezpečných Čech je Zikmund nechal odvézt nejprve do Uher a v roce 1424 je dlouhodobě uložil v Norimberku – ve špitálu sv. Ducha (Heilig-Geist-Spital). Ten nechal spolu s přilehlým kostelem v letech 1332-1339 postavit bohatý norimberský patricij Konrad Gross. V bezpečné schránce v sakristii kostela byly říšské korunovační klenoty až do roku 1796. Za napoleonských válek byly odvezeny do bezpečí do Vídně – a kromě krátkého období II. světové války jsou tam dodnes.
Ve Frauenkirche návštěvníka z Čech čekají silné zážitky, přestože v roce 1945 stihl kostel osud řady jiných norimberských staveb a byl při bombardování téměř zničen. Původní jsou jen obvodové zdi lodi a svatomichaelský chór, citlivá obnova však půvobní energie podle mého názoru nenarušula. Citlivý návštěvník by při prohlídce neměl rozhodně opomenout ani malou boční kapli vpravo od vstupu, osazenou novodobou dřevěnou sochou panny Marie.
