My všichni, co navštěvujeme tyto stránky, máme určité zkušenosti a zážitky s menhiry, dolmeny, kamennými kruhy a dalšími kamennými sestavami, a to jak na našem území, tak v zahraničí. Přestože oficiální „vědecký“ výklad jejich funkce je celkem sporadický: „nejspíše sloužily ke kultovním účelům“, my máme často jejich funkci blíže specifikovanou, tzv. „psychotronicky ověřenou“ (channeling, načtení informací z prostoru, informace od zde přítomných bytostí – strážců, apod.) Jedním z účelů, proč byly před tisíci lety tyto zvláštní sestavy budovány, je i měření času za pomoci nebeských těles, vytýčení důležitých mezníků v tzv. kole roku (slunovraty, rovnodennosti) a dalších významných souvislostí. To vše mělo obrovský význam pro náboženství, zemědělství a komunitní život tehdejší společnosti. Nakonec alespoň základní orientaci východ – západ si zachovaly i křesťanské stavby (stavěné často na silných energetických místech z předchozích dob) a i středověcí architekti znali a občas využívali paprsků slunce, které o slunovratu v pravé poledne ukázaly zasvěcencům tajné symboly nebo skrýše.
Největším dosud známým „kamenným kalendářem“ na světě je anglický Stonehenge. Toho, že rozestavení kamenů má určitý astronomický význam, si všimla v minulosti již řada vědců, nicméně k dokonalosti to dovedl až britský astronom působící většinu svého života na Bostonské univerzitě v USA Gerald Hawking, který zaznamenal celkem 165 jevů, jejichž průběh se dá díky Stonehenge pozorovat. Měla jsem letos na jaře štěstí Stonehenge navštívit při svém pobytu v cca 150 km vzdáleném Londýně. Bohužel mezi kameny není běžně volný přístup, takže návštěvník je odkázán na okružní cestičku kolem celého komplexu, přesto našinec – druid se dokáže nacítit nebo mezi kameny vyslat svého astrálka. Já osobně jsem si energii Stonehenge nejvíc užila v návštěvnickém centru s muzeem hned u parkoviště. Byli jsme tam totiž ve všední den, kdy je výrazně méně návštěvníků, a mně se podařilo být sama v okrouhlé místnosti, kde je návštěvníkovi pomocí audio-vizuální techniky umožněn 360° pohled zevnitř kamenů – velmi zdařilá virtuální simulace pobytu uprostřed kruhu v průběhu roku, takže během pár minut zažijete východy i západy slunce i měsíce v jeho fázích včetně změn ročních období. Rozhodně to byl nezapomenutelný zážitek stát ve středu Stonehenge o zimním a letním slunovratu a vnímat, jak se slunce během roku neustále přemísťuje a kameny to přesně mapují.
Jistě se všichni shodneme na tom, že Stonehenge je největší, nikoli jediný kamenný kalendář. Při návštěvě Irska jsme viděli např. kamenné kruhy, které s největší jistotou plnily obdobnou funkci, nicméně jsme tam nebyli v době žádného mimořádného data a dosud na nich nebyl většinou proveden patřičný průzkum. O to větší překvapení pro nás bylo, když se nám dostal do ruky katalog archeoastrologické skupiny při hvězdárně v lužickém Sohlandu nad Sprévou na území bývalé NDR. Tamní odborníci, laici i nadšenci již několik let zkoumají v rámci projektu Boží ruka řadu kamenných sestav, které splňují kritéria „kamenného kalendáře“. Přiznám se, že když jsem viděla první fotografie s průnikem světla škvírou mezi kameny, tak jsem podezřívala soudruhy z NDR, že pro kvalitu fotografie stojí za kameny se silnou baterkou. Po následném shlédnutí videa, dokládajícího, jak skupiny lidí o slunovratu či jiný významný den čekají hodiny před kamennou sestavou na okamžik, kdy slunce zasvítí přesně do štěrbiny mezi kameny, jsem se hluboce zastyděla a smekla před nimi pomyslný klobouk. Nejspíš za to může pověstná německá důkladnost, možná i podpora evropských fondů, nicméně nezbývá nám než žasnout nad precizností, s jakou bylo zdokumentováno cca 40 kamenných sestav, včetně bohaté fotodokumentace, přesných mapek s vyznačením astrologických směrů a u některých sestav dokonce i 3D modelů. Na druhou stranu musím konstatovat, že přestože se v mnoha případech jedná o kameny na energeticky velmi významných místech, tato okolnost není v materiálu nikterak vyzdvihována. Možná cíleně, aby přesné zaměření „kalendářů“ nebylo pro širokou a případně i vědeckou veřejnost „kontaminováno“ nějakými ezotericko-energetickými pocity. Z některých fotografií totiž celkem jednoznačně vyplývá, že shromážděné skupiny tam provozují jakési rituály se šamanskými bubny apod. Otázkou zůstává, zda tito lidé také prošli nějakou druidskou školou krajinné energie a nakolik umí s krajinou pracovat.
Takto důkladně provedený průzkum a jejich četnost na relativně ne velkém území dokládá existenci „kamenných kalendářů“ jako běžných prostředků života společnosti dávných dob. Lze proto předpokládat, že řada kamenů a kamenných soustav na našem území plní rovněž tuto funkci, jen si zatím nikdo nedal práci s tím to doložit, nejlépe empiricky. Házím proto pomyslnou rukavici do českého druidského ringu a jsem zvědavá, zda se i u nás najdou „astrodruidi“, kteří vymyslí nějaký podobný projekt a dovedou ho k dokonalosti. Velký zájem o Aladinovu školu a vzrůstající účast na aktivacích Okruhu a dalších akcích slibuje dostatečný lidský potenciál pro práci v terénu.
Zatím se s námi můžete vydat v září za některými kamennými sestavami v české i německé Lužici (bližší info najdete v rubrice Pozvánky) nebo se podívat na www.goetterhand.de.
Hana Fedora
