Dnes jsme na pouti po stezce mistra Vintíře putovali na trase Břevnov-Ořech.
Ušli jsme 15,9 km, bylo nás 8 poutníků.
Dnes jsme také vylepili 1 nálepku z označením Vintířovi stezky. Zítra bude požádám opat Břevnovského kláštera o tom zda může být umístěna na nádvoří kláštera výchozí nálepka s označením Vintířovi stezky.                                                                                                                                                                                                   Jirka

 

Den první, Břevnov, 10h druidského času…
Než jsme se jako skupinka sladili v parku za kostelem sv. Markéty, využili jsme příprav na svatbu a vydali se do kostela pozdravit ctihodného mistra Vintíře k původnímu kameni jeho podobizny. V sobě, v tichosti, v rozpravě… nás do reality vrátil tichý vlídný hlas místního bratra se slovy: Vy musíte být velcí obdivovatelé Vintíře, když jste došli až jsem, kam bázeň ostatních nebo nepozornost bratra, nechá člověka dojít k tomuto místu.Náš slaďovací tón, vyrovnané skupiny ( 4 ženy, 4 muži ), dozněl současně s poledními zvony… jak symbolické a druidsky načasované.
Od zdi kostela, kde se nachází kopie náhrobku mistra Vintíře, jsme se propojili s kolegy v Niederaltaichu a protáhli pozemní linii.
A pak už naše kroky směřovali směr Ořech, byl krásný letní den. Cestou jsme byli mile překvapení, kolik je v Praze krásným míst, oáz klidu a zeleně. Z rušné ulice jsme vcházeli do čtvrti s až “vesnicky poklidnou atmosférou, kde se zastavil čas”. Procházeli jsme Prokopským údolím s naučnou stezkou, lesem s vysokými vápencovými skalami, podél Prokopského potoka. Krása. Kolem 17 hodiny nám vzduch pročistil příjemný déšť, který vystřídal sluneční paprsky.Po rozloučení na Ořechu, jsem se vydal za mou rodinou, se kterou jsem se kochal nádherným západem slunce…
S poděkováním za krásný den, s myšlenkou na Vás, poutníky po Vintířově stezce…
Letošní putování bylo pro mě z pracovních důvodů jednodenní, ale za ten jeden den s Vámi, s Vintířem, jsem velice rád.
Jsem rád, že jsem vykročil…
                                                                Tom