O existenci pražské slunovratové linie jsem se dozvěděla jako řada dalších čtenářů před lety z knihy významného astrologa Milana Špůrka Praga mysteriosa s podtitulem Tajemství pražského slunovratu.
Dá se předpokládat, že slunovratová linie, vedoucí Prahou, sloužila v dávných dobách jako obzorový kalendář, zaměřující pozice vycházejícího a zapadajícího Slunce při letním a zimním slunovratu. V předkřesťanské Praze máme doloženu existenci dvou významných protilehlých míst. Na pravé straně od Vltavy je to osada Rybníček s posvátnými prameny, druhou lokalitou je na opačné straně prastaré kultovní pohanské místo Žiži, skalnatá vyvýšenina, nejvyšší bod celého pahorku v areálu dnešního Pražského hradu, kde proudila z hlubin země posvátná energie. Toto místo, kde se patrně nacházel i kamenný knížecí stolec, na kterém probíhala slavností intronizace zvolených českých knížat, se nachází v blízkosti dnešního žulového obelisku na třetím nádvoří. V tehdy nezastavěném a tudíž přehledném terénu bylo možno sledovat při zimním slunovratu při pohledu ze Žiži východ Slunce nad osadou Rybníček a naopak při letním slunovratu při pohledu z Rybníčku zapadalo Slunce právě za vrcholkem Žiži. Dá se celkem opodstatněně předpokládat, že tehdejší slunovratové obřady byly spojovány s kultem Svantovíta.
Tento pohanský kult byl později na našem území s příchodem křesťanství nahrazován svatým Vítem, do té doby poměrně neznámým světcem ze Sicílie. Když sv. Václav získal vzácnou relikvii – jeho rámě od německého císaře Jindřicha, dal vystavět roku 925 v místě dnešní katedrály rotundu zasvěcenou svatému Vítu, aby tím napomohl potlačit svantovítský kult tohoto místa. Rovněž v osadě Na Rybníčku byla o něco později vystavěna rotunda zasvěcená sv. Štěpánu, takže románská slunovratová linie, tzv. svatoštěpánsko-svatovítská je již jen symbolickou slunovratovou spojnicí, protože její odklon od původní slunovratové linie činí celé 3 úhlové stupně.
V době gotické pak nechal Karel IV. na Rybníčku vystavět nový kostel sv. Štěpána a dosavadní rotundu sv. Štěpána přejmenoval na sv. Longina, zároveň na Pražském hradě začal stavět katedrálu sv. Víta, takže spojnice kněžišť obou těchto staveb posouvá slunovratovou linii o další 2 stupně a je tudíž opět pouze symbolická. Toho si byl Karel IV. vědom, proto při stavbě kamenného mostu aktualizoval starou slunovratovou tradici tak, že při letním slunovratu je při pohledu z brány
Staroměstské mostecké věže vidět zapadat Slunce za katedrálou, přesně v místě, kde jsou uloženy ostatky sv. Víta.
Všechny tři slunovratové linie, předkřesťanská, románská i gotická se protínají v magickém středu Prahy, kde na místě posvátného rybníčku stojí od 12. století rotunda sv. Kříže. Na gotickou svatoštěpánsko – svatovítskou linii je kolmá spojnice mezi dalšími významnými silovými místy, mezi kostelem sv. Klimenta v Klimentské ulici a dnes již neexistujícím kostelem sv. Filipa a Jakuba v místech dnešního Arbesova náměstí na Smíchově. Tento magický kříž je základem k následnému rozdělení Prahy na 12 výsečí podle jednotlivých měsíčních znamení, ale to už je zase další kapitola.
Na obrázku z knihy Milana Špůrka Praga mysteriosa vidíte všechny tři slunovratové linie s drobnými úhlovými odchylkami, které získaly během věků. Také zde můžete sledovat další detaily z posvátné pražské geometrie, kdy 7 významných staveb se stalo 12 vrcholy 4 trojúhelníků podle jednotlivých živlů. Ale o tom také třeba zase někdy příště.
Intenzitu prastaré slunovratové linie, která do Prahy přichází z Jeruzaléma a na území ČR přes Znojmo a Křemešník, máme možnost pocítit vždy o druidských slunovratových aktivacích této linie, které se staly již pravidelnou součástí našich aktivit. Navazujeme tak na starobylé rituály zasvěcenců v dávných dobách a pomáháme tak energeticky posílit celé město, aby se pak následně energie dálkovými liniemi rozlila po území celé ČR. Letní slunovrat se pomalu blíží, tak se letos můžeme sejít v hojnějším počtu.
Hana Fedora
