Dělení celku na čtyři stejné díly nám jde velmi dobře. Rozdělíme celek na polovic a ještě jednou na polovic a máme čtyři stejné kusy, části, díly. Na čtyři části se dělí rok, milníky pro dělení jsou slunovraty a rovnodennosti. V našem vnímání roku máme i čtyři roční doby. Máme čtyři světové strany. Fáze měsíce dělíme na dvě hlavní fáze – nov a úplněk -, a stejně tak jsou pro vnímání energie luny důležité první a třetí čtvrť. Tedy i fáze měsíce vnímáme v opakujícím se cyklu čísla čtyři.Tedy i rozdělení živlů na čtyři skupiny je pro nás přirozené.
Otázkou podstaty světa kolem nás a původem hmoty se zabývali i antičtí filozofové. Když hledali odpovědi na své otázky, jedno z vysvětlení poskytla představa pralátky, jež byla původem všeho kolem nás. Postupně se objevovala vysvětlení, že onou pralátkou je voda, pak přibyl vzduch a oheň a jako poslední pralátka země. Tato teorie o pralátce složené ze čtyř živlů je stará více než 2 500 let. Aristoteles ji rozšířil o nauku o čtyřech příčinách bytí (formální, látková, hybná a účelová příčina). Učení o čtyřech živlech platilo podle něj na vše, co je pod Lunou. Vše co bylo nad Lunou, byla kvintesence – éter.
Aristoteles zároveň každému ze čtyř elementů přidal kvality, které jsou pro něj charakteristické a určují jeho vlastnosti: teplo a sucho = oheň, chlad a vlhko = voda, teplo a vlhko = vzduch, chlad a sucho = země. Pro společné působení a ovlivňování živlů je důležitý jejich vzájemný vztah, který se dá lehce shrnout do teorie působení protipólů: láska a svár, dobro a zlo, pasivní a aktivní, ženský a mužský princip. Živly jsou pak buď v rovnováze, nebo některý z nich převažuje.
Dobré teorie fungují teoreticky, ale hlavně naleznou své uplatnění v praktickém světě. A právě působení jednotlivých vlastností a charakteristik pro živly je dobře patrné v každém člověku. Každý z nás je totiž osobnost a liší se od ostatních. Jeho jedinečnost určuje řada vlivů, a právě i živly a jejich zastoupení v něm samotném a v jeho životě určuje jeho jedinečnost.
Nejdůležitějším ukazatelem je den narození. Ten podle astrologie určuje příslušné znamení zvěrokruhu. Toto určení je ovšem jen rámcové: záleží i na dalších planetách, které náš příchod na svět doprovodily. (Tabulku s rozdělením živlů podle jednotlivých znamení naleznete pod textem.) Naše konstituce vypovídá o živlech, které v nás převažují, o našem intelektu a schopnosti soustředit se, o našich schopnostech komunikovat a učit se.
Živel ohně
je vlastní lidem s rozvinutou intuicí, spontánním a temperamentním, s pozitivním přístupem k životu. Jejich temperament se může přeměnit v živelnost, která bude spalovat své okolí. Oheň vás ohřeje, ale může i spálit. Takoví jsou i jedinci s převahou ohně ve svém nitru.
Oheň nám pomáhá při přeměně, ať již na fyzické úrovni, kdy si pomocí ohně uvaříme, nebo prostřednictvím životních událostí, které přetaví vášeň, nadšení a osobní nasazení. Oheň nás propojí s naším JÁ, vnitřním bojovníkem, dá nám osobní sílu, právo konat a převést myšlenky na skutky. Propojení se s ohněm je snadné u plamene svíčky, u ohně, při fyzickém cvičení a rytmickém tanci.
Živel vody
v sobě nesou lidé citliví, kteří kladou důraz na osobní vztahy, k druhým jsou velmi soucitní. Tito vnímaví jedinci svět vnímají spíš subjektivně, takže z našeho pohledu mohou reagovat velmi nepředvídatelně – tak jako klidný potůček, který se během chvíle změní v nespoutanou řeku.
Voda nám přináší pohyb, plynutí, stvoření nového života a nových projektů, kreativitu, právo cítit a vyjadřovat své emoce. Voda nás propojí s naší vnitřní tvořivostí, hravostí, sexualitou. Voda se od pradávna používá jako rezonátor pro přenos energií. S vodou se propojíme při koupelích, při pozorování řeky, deště, při uvědomění si radosti života.
Živel vzduchu
je vlastní lidem, kteří mají bohatý vnitřní život, jsou všestranní a mají vysoký intelekt. Hlavu mají plnou nápadů a myšlenek, které se však často rozprchnou všemi směry. K původnímu záměru, byť třeba geniálnímu, už se třeba nikdy nevrátí – podobně jako vítr, který vnikne do každé skulinky, všeho se dotkne, ale nikde nevydrží dlouho. Následky, které za sebou nechá vichřice, už musí řešit někdo jiný, protože vítr putuje světem dál.
Živel vzduchu nám přináší lehkost, hravost, pohyb, svobodu, nekonečné množství myšlenek. Učí nás lásce a sounáležitosti. A tak jako je základem pro náš život udržení rytmu nádechu a výdechu, máme právo milovat a být milováni. K propojení se vzduchem je nejlepší vnímat vlastní nádech a výdech, vnímat svobodný vítr ve vlasech a sledovat tok svých myšlenek.
Živel země
je vlastní všem, kteří jsou vnímaví, stojí nohama na zemi, mají realistický pohled na svět a jsou spolehliví. Zvládnout praktický život je pro ně hračkou a radostí, ale ve své praktičnosti potlačují představivost a intuici. Na co si nesáhnou, tomu nevěří. Země je nejhustší živel, je to vše pevné a hmatatelné, co nás obklopuje, proto mu chybí určitá lehkost a hravost. Země se bez ostatních živlů jen těžko přemění a pohne, ale ostatní živly by bez země neměly „pevnou půdu pod nohama“.
Živel země nás propojuje s hrubohmotnou energií, učí nás trpělivosti, propojuje nás s našimi předky a tradicemi, s našimi primárními instinkty, které nám umožňují přežít a tím nám dávají právo na život tady ve fyzickém těle. Propojení se zemí nám umožní práce na zahradě, bosá chůze, masáže, tanec v rytmu afrických bubnů.
Každý v sobě nalezne všechny živly, každý živel se v nás projevuje, ten, který je u nás dominantní, určuje naše charakterové rysy. Živel, který potlačujeme, nás ve velmi vypjaté situaci překvapí, zaskočí, nečekáme jeho projev v nespoutané podobě. Na cestě osobního růstu je zdravé všechny projevy živlů přijímat, poznat obě jejich strany – tu klidnou i tu bouřlivou. Je dobré neschovávat se za hradby svých přesvědčení, že mne oheň nespálí, voda nepodemele mé jisté břehy a vítr mi neublíží, protože vlastně ani není vidět.
Přeji Vám všem splynutí s každým živlem zvlášť a se všemi dohromady.
Zdena ŽIVA
Obrázky pod textem vám přiblíží další spojení živlů s totemovými zvířaty, se symboly, s ročními obdobími a se svátky.
