Prožíváme jedno z nejbohatších období roku – ŽNĚ. Všechno co jsme zaseli, právě sklízíme. Užíváme si hojnosti všech plodů, sklízíme z polí, ze zahrádek. Máme dostatek čerstvé zeleniny i ovoce a ukládáme na zimu vše, co je možné zavařit, usušit, zamrazit.
Prožíváme vrcholné léto, a to i přesto, že od letního slunovratu začíná slunečních paprsků ubývat a my si uvědomíme, že po svaté Anně jsou opravdu chladna z rána a zkrátí se i dlouhé letní večery.
Svátek děkování za úrodu není stanovený přesným datem jako rovnodennosti nebo slunovraty, a to z naprosto jednoduchého důvodu: čas sklizně se mění podle počasí a oblasti, kde žijeme. A stejně tak se mění i tradice a zvyky, které se při sklizni – žních – dodržují.
V některých oblastech je posvátný první snop, z něhož se uplete cop, který se ozdobí a ochraňuje celou sklizeň. Jinde je posvátným snopem ten poslední, který se vymlátí a zrní z něj má čarovnou moc. Také je možné ze zrní posledního snopu upéct posvátný pecen, který se rozdělí mezi celou komunitu a všem zajistí zdraví a dostatek potravy do dalších žní. Jiné zvyky souvisejí se zdobením posledního vozu s obilím květinami a postavou, která má v úrodném roce podobu panny a v roce chudém podobu babice.
Na žních se podílejí všichni společně a stejně tak se všichni společně radují a oslavují úspěšné dokončení sklizně. V současné době známe tyto oslavy v podobě dožínek, které navazují na tradice slovanské a keltské.
Keltové slaví svátek Lughnasad, který založil podle legendy bůh Lugh na památku smrti své pěstounky Taillte, bohyně plodnosti, která zemřela vyčerpáním při zúrodňování irské země.
Slované v této době uctívají Živu. Ta je bohyní země, úrody, sytosti a hojnosti. Darovala lidem umění obdělávat půdu, orat a sít a žnout. Zároveň jim předala vědění, jak uchovat zrno do dalšího roku.
Sklizeň se netýká jen zrna a plodů, ale i uvědomění si naší sklizně duchovní. Po zimě jsme zaseli nové myšlenky, nové plány a nápady. Přechodem přes letní slunovrat se začaly naše myšlenky měnit ve slova a následně v činy. A nyní je tedy čas všímat si toho, co se nám děje a co sklízíme.
Oslavy Lughnasadu a Žní probíhají velmi různorodě, časté je pálení ohňů, tance, hodování a veselení se do ranních hodin. Udělejme si se svými přáteli vlastní hostinu, povídejme si o tom, co se vám podařilo zasít a co nyní sklízíme, vyjděme si na místo, z kterého je výhled na úrodná pole, kde můžeme sledovat, v jak krásné zemi žijeme, a děkovat za vše, co nám země poskytuje.
Poděkování Zemi za její dary může být i formou písně „Chválím tě, Země má“ od Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře.
Chválím tě, Země má,
tvůj žár i mráz.
Tvá tráva zelená
dál vábí nás.
Máš závoj z oblaků
bílých jak sníh.
Hvězdo má, bárko zázraků,
na nebesích.
Ať před mou planetou
hvězdný prach zametou.
Dej vláhu rostlinám,
dej ptákům pít.
Prosím: svou přízeň dej i nám,
dej mír a klid.
Hezké oslavy hojnosti Vám přeje Zdena ŽIVA
