Jak ateista ke kamennému kruhu přišel
Sedím na kopci, kterému se říká Hradiště, pod stromem, kde sedával už můj děda při sušení sena. Dívám se, jak původní louka zarůstá pomalu trnkami a říkám si, že tohohle místa je trochu škoda. Co sem dát lavičku, aby náhodný příchozí měl na čem spočinout, než se zase vydá po strmé cestě dolů? Nebo sem dát kámen? Jen tak, aby se lidi zamysleli nad tím, proč tu je? Ale jak ho sem nahoru, kam nevyjede ani traktor, dostat? Myšlenky se mi linuly hlavou a pak jsem si vzpomněl, že jsme před časem míjeli autem kamenný kruh u Lozy. Kdyby ten kámen (který tu ještě není), někdo nějak „posvětil“….to by mohla být jednak legrace, jednak by se to možná rozkřiklo a na námi zděděný pozemek by možná někdo občas zavítal a ten kus země by byl alespoň k něčemu.

Druhý den usedám k počítači, zapínám Google a zadávám kamenný kruh Loza. Vybíhají stránky Druidi.cz. Pročítám, jo nějakej Aladin, to bude dobrá sbírka kreatur. Pak si vzpomenu na stránky našeho divadelního spolku a uvědomím si, co si asi říká ten, kdo na ně zavítá poprvé. Dobrá, možná to zas takové kreatury nebudou, zkusím jim napsat. Forma? Ale, klasický obchodní dopis.
Vážení druidi,
Píši Vám z následujícího důvodu. Jsem majitelem pozemku xyz v katastrálním území Kamenec u Radnic. Jedná se o pozemek o rozloze cca 3000 metrů čtverečních, který je tvořen vrcholovým platem na místním kopci, který nese jméno Hradiště. Původ jména není znám, podle charakteru místa lze spekulovat nad Chamskou kulturou, ovšem to je pouze amatérský závěr. Byl jsem již několikrát žádán o prodej tohoto pozemku, prodávat ho však nehodlám. Raději bych na tento pozemek umístil něco, pro co by lidé měli důvod sem zavítat a rozhlédnout se v podvečer po kraji. Osamocený menhir, či případně kamenný kruh, by vzhledem k charakteru místa bylo něco, co by mě oslovilo. Myslíte, že by někdo z Vašeho spolku byl se mnou ochoten místo navštívit a zamyslet se nad tímto záměrem?
Teď by mě upřímně zajímalo, zda ten chlápek se jménem z orientální pohádky používá email a odpoví. Ejhle, arabské jaro, v orientu email mají a odpovídají…

Vážený pane , děkujeme za váš dotaz a zájem.
Za sebe tuto lokalitu vidím velmi zajímavou, podíval jsem se na ní a má potenciál. Raději bych v tomto případě navrhl kamenný kruh, má větší možnosti práce s lokální krajinou k její harmonizaci a tím i harmonizaci života lidí v jeho dosahu. Pro “turisty” je zároveň kruh mnohem zajímavější, i když samostatným menhirem je možno ho doplnit. Podílel jsem se na několika desítkách kamenných “megalitických” staveb v ČR a dalších mimo toto území, od návrhu funkce až po fyzické dokončení. Stejně tak další kolegové z druidského Kruhu 21, z.s.. Přidávám kontakt na kolegu, který to k vám má nejblíž, pana Petra a snad se domluvíte na návštěvě lokality. Sám bych se také rád zastavil, abychom projednali další možnosti kolem kamenné stavby, budu v příštích týdnech pracovat na podobných kruzích v oblasti od Lozy a Bělé až po Dobřany, což je součástí krajinného energetického systému kolem Plzně v rozsahu asi dvou stovek kilometrů. V loňském roce dokončené stavby ukazují podle měření zemědělců nárůst vody v lokalitách, a jen srážky v letošním roce do konce května tam dosáhly stejného objemu, jako za celý loňský rok… Nehledě na zvýšení návštěvnosti lokalit a pod. (a odtud to k vám také není daleko kvůli osobní návštěvě). Chamská kultura tam působit mohla, stolové hory s energetickým bodem si jejich šamani-druidé vybírali speciálně jako osídlení, i když jen krátkým náhledem cítím zánik tohoto osídlení cca před 4000 let, tedy je o něco mladší, než se uvádí působení této kultury na západě Čech. Pokud neznáte, přidávám pro zajímavost práci o lokalitách u nás ve středním eneolitu.
Těším se na spolupráci
Aladin

Nu, co včil? Dávám si schůzku s Petrem a scházíme se na Hradišti. Podáváme si ruce, sedáme si vedle sebe na vrchol kopce a díváme se do krajiny. Petr se mě ptá, proč jsem je oslovil, já vysvětluji svoje pohnutky. Velké téma je možná historie kopce. Petr si na příchodu všiml cesty, která je místy zasekaná do skalního úbočí kopce. Procházíme spolu „plata“ kopce a zhruba dvoumetrové „meze“ , valy, které je ohraničují a oddělují. My dva „amatérští historici“ se pak shodujeme na názoru, že tohle tu nikdo nemohl vybudovat jen proto, aby na platech sekal trávu pro králíky. Petr se prochází, snaží se vnímat energii. Já se snažím ho nerušit. Dotaz jestli něco vnímám já, mě fakt pobaví. Vysvětluji, že jsem totální bezvěrec a ač jsme v rodině měli lidové léčitele, tato schopnost mě zcela minula. Petr to se mnou chvíli zkouší, pak ale i on zřejmě vzpomene na úsloví o perlách a sviních a nechává toho. (Co tam navnímal, to si přečtěte na konci tohoto článku přímo od něj, do toho já se pouštět nebudu.) Vysvětluje mi, že nejlepší by byl kamenný kruh. Nejdřív ale prý na kopci udělá meeting druidů a budou hledat konsenzus o to, zda je to vhodné. To mě pobaví ještě víc a ptám se ho, jak sem, kam se nedá ničím rozumným vyjet, chce ty šutry dostat. Také neví, ale prý, že kde je cíl, je i cesta. Tuhle životní filozofii sdílím, je tedy dohodnuto. Řešíme i finanční zdroje, evidentně to bude něco stát..ale co, vánoce se blíží, rodina se vždycky ptá, co chci za dárek.. tak letos kamenný kruh. Petr slibuje, že to co je nad rámec mého vánočního dárku doplní prací druidů i finančními prostředky. Doma jsem povyprávěl co se v Kamenci odehrálo, požádal o vánoční dárek a zejména starší dcerku to opravdu pobavilo. Za měsíc se Petr ozývá, schůze prý fajn, vydali usnesení, že ano. Začněme tedy konat.

Realizace nebyla úplně triviální. Nejdřív jsme s Petrem objeli nějaká místa kolem Kamence, ukázal jsem mu místo zvané Čertova kolíbka, odvyprávěl pověst která ji provází.

Navštívili jsme háj, který má být starým keltským obětištěm. Žádným kamenům se prý na Hradiště nechce, říká Petr. Prochází místa i s kolegy, ale nic. Pro mě je to jeho business, u mě šutr jako šutr. Prochází okolní lomy a vybírají Těškov.

Tamní kameny jsou prokřemenělé a s oblibou se v lomu courají i amatérští geologové, hledající kuriozity. Hledáme dopravu, a kam v Kamenci kameny dočasně složit. Pomáhá kamarád z dětství Vašek, který má v Kamenci pozemky a z celé popsané akce legraci a pochopení. Slibuje nic neprozrazovat, aby to pro obyvatele obce bylo malé překvapení. Dokonce slibuje, že zkusí na kopec kameny dopravit traktorem. Petr volá, jestli chci být přítomen výběru kamenů.

 Máme s rodinou naplánován výlet do Anglie, s radostí se tedy zříkám návštěvy lomu a do Anglie za mnou jen přiletí fotka složených kamenů v Kamenci.

Vašek volá, že zkoušel zvednout kameny traktorem, ale když je zvedne, tak se přední kola odlepí od země a pak to moc neřídí. Navíc kontroloval cestu nahoru a ten jeden ostrý oblouk prý nedá. Zkusil by to za sucha nanečisto, sucho ale bude až tak na jaře. Hledáme jiné možnosti. Mezitím je jedna druidka sjednávající jiné možnosti dopravy vzhůru kontaktována starostou obce, co že se to děje. Tuším komplikaci, volám starostovi, který je také druhem z dětství a zasvěcuji ho do připravované akce. Má smysl pro humor, baví se a slibuje dodržet konspiraci do doby, kdy to půjde. Zároveň mi oznamuje, že o kameny už byl zájem a lidé se ptají, zda si jeden nebo dva nemohou vzít na zahrádku. Petr volá, že našli vhodnou mechanizaci vedle ve vsi. Nechávám se překvapit a je dohodnut termín akce. Slibuji připravit pro stavitele alespoň malé občerstvení, napadají mě párky, ale pak si říkám, jestli v té skupině nebudou vegetariáni. Petr potvrzuje, že maso nejí nikdo, nabízím tedy párky od Babiše. Ještě dotaz zda někdo není vegan, to prý ne.


Ráno přijíždím s nejmladší dcerkou do Kamence a zdálky vidíme, jak se po úbočí kopce plazí vzhůru žlutý stroj s puštěným oranžovým majáčkem. No konspirace jako bejk, ještě jsme to mohli vyhlásit rozhlasem. Smějeme se, parkujeme u chaty a jdeme to obhlédnout a přiložit ruku k dílu. Žlutá potvůrka je kloubový manipulátor, který díky lomení vprostřed nemá problémy se zatáčkou kolem skalního výchozu.

Práce jde rychle, blíží se poledne a já jdu ohřát velký hrnec kulajdy, který mi manželka pro druidy uvařila. Ti odmítají sejít z kopce a tak neseme s Petrem potravu nahoru, na místo

budovaného kamenného kruhu. Pic kozu do vazu, to víš, že jsou tam dvě nehlášené veganky. Ale nestěžují si a spokojují se s čerstvým pečivem. Práce pokračují až do tmy, já s malou odjíždíme. Petr mi ráno volá, že se dohodli se starostou a ještě v nadcházející noci umístili dole u silnice dva kameny jako vstupní branku.

Současně mě informuje, že by bylo třeba umístit ještě jeden kámen na protější kopec, prý to je obecní pozemek a zda to předjednám se starostou. Starosta má pochopení, nakonec se ale ukazuje, že pozemek patří spoluspiklenci z dětství Vaškovi. Ten bryskně vydává souhlas a následující víkend druidská brigáda dokončuje práce.

 


Přes zimu prý bude kruh spát. Nevím, jak spí kameny, ale zkusím tomu uvěřit. Prý ta parta nadšenců probudí kruh na jaře a pak se prý budou dít věci. Jsem na to zvědav a těším se na jaro.
Nakonec díky Petrovi, který mě seznámil s novodobými druidy, díky celé keltské brigádě. Omluvu dvěma vegankám, holky, bylo mi Vás líto ale já snad ani nevím, co bych veganovi uvařil, tak promiňte.

Díky Vaškovi a Ivanovi z Kamence za jejich smysl pro humor a pochopení.

Teď jen jednu zprávu pro Vás, kdo to budete číst. Myšlenka zaujala i jednoho více než renomovaného zahradníka, to znamená, že v blízkosti kruhu (pokud to klapne) vysadíme původní odrůdu Růže keltské (galské), pramáti všech růží jak je v Evropě známe dnes.
PS : 13.2. 2020 – Růže už jsou na cestě.