Po internetu stále ještě koluje video, které v březnu 2016 publikovala Kateřina Pondělíčková z Liberce. Prohlašuje se v něm za Druhý příchod Ježíše Krista a stoprocentní inkarnaci archanděla Uriela. Podporuje ji její přítelkyně Ilona Tobiášová (inkarnace archanděla Sandalfona). Třináctého dubna „Kačenka“ a „Ilonka“ (jak si říkají) – po vlně posměšků a po osobní konzultaci s Bohem – uveřejnily na youtube opravu: první jmenovaná je prý spíše Druhým příchodem Kristova vědomí
Ať se pojmenovávají jakkoli, posměšky obě paní na své hlavy přivolaly bezostyšnou naivitou, které dýchá z jejich prvního vystoupení poznamenaného velikášstvím, hysterií a hlubokou nejistotou. Nyní Kačenka s Ilonkou působí už mnohem profesionálněji (a najednou jaksi nudně a mechanicky). Však také už začaly se svým novým kreditem obchodovat. (Jsem při tom přesvědčena, že v rámci výměny energií je finanční odměna např. za léčitelskou práci zcela legitimní.)
Kačenka s Ilonkou si k sobě přitahují lidi, kteří si je zaslouží – a naopak si ony dvě zaslouží ten typ lidí, který k nim přichází. Pokud jde ovšem o důvěryhodnost, já osobně bych se tomuto Druhému příchodu Kristova vědomí atd. vyhnula obloukem. Obě ty paní působí zmanipulovaně a samy dál manipulují s těmi, kteří se vzdali práva na vlastní rozum.
Podobných samozvaných vizionářů bylo v historii vždycky dost, před nástupem masových médií ale svou působnost omezovali na okruh několika vesnic. Naše „globální vesnice“ je ovšem díky internetu obrovská – a tím širší je samozřejmě i akční rádius Kačenky a Ilonky.
Obě paní jsou pomíjivé, učí nás však tomu, jak nebezpečné je ztratit soudnost. Ať zacházíte s jakkoli vysokými energiemi a komunikujete s jakýmikoli bytostmi, je dobré uchovat si kontakt s realitou. Není náhoda, že jsme se narodili tady a teď. Něco se v téhle realitě máme naučit, něco udělat.
Jistě tomu lze uniknout – a vypadá to dokonce velmi efektně, když trávíte svěřený čas v meditačním ústraní, vybíjíte se v astrálním cestování a v houbičkových extázích. Nebo když se ukájíte esoterickou turistikou v rozličných víkendových kurzech. Není to ovšem útěk před úkoly, které máme v realitě?
Vystřelit si vědomí kamsi do vesmíru je celkem snadné – těžší je současně zůstat stát pevně nohama na zemi. Jistě na to existuje mnoho názorů, ale podle mne je na duchovní cestě zvládnutí reality zásadním úkolem – a v jeho rámci jsou nejzapeklitější mezilidské vztahy. Kolik znáte třeba i duchovních učitelů, kteří žijí ve šťastném, rovnocenném partnerském svazku a mají vyřešené třeba vztahy se svými dětmi? Kteří nemanipulují své žáky – a vedou je naopak k samostatnému myšlení a jednání?
Každý, kdo na sobě pracuje, se na různých úrovních a v různém čase utkává se svým egem. Je nejspíš třeba zas a znovu bojovat s falešnou pokorou i s pýchou, za manipulací a siláckými kousky skrývající vnitřní nejistotu. Požadavky ega se opakovaně dostávají do křížku s volbou milovat sebe sama bezpodmínečnou láskou (včetně svého nedokonalého fyzického těla). Je jistě těžké vidět sám sebe v realitě střízlivým a současně láskyplným pohledem.
Plno lidí se pustí do esoteriky – a soudí, že konečným cílem je vidět všechny barvy aury, rozprávět s archandělem Michaelem, léčit na dálku rakovinu a jasnozřivě nakukovat do časoprostoru. Znám lidi, kteří mnohé z toho dokážou, ale žijí životy neuspořádané v realitě a necítí se naplněni. A znám lidi, kteří se řítí kupředu jako po esoterické závodní dráze a trhají svou skutečnost na kusy.
Pravé mistrovství je vytvořit – a užívat si – život v realitě, čistý a voňavý jako sklenice studniční vody. To se pak kolem začnou dít pravé divy! Děkuji Kačence a Ilonce za lekci, jak toho určitě nedosáhnout.
Alena Prokopová
https://www.youtube.com/watch?v=f2YqENdHlwI
